Příběh mistrovství světa roku 2003

30. listopadu 2014 v 21:11 | Mr.Tvola
V současné době probíhá naplno příprava českého, ale samozřejmě i jiných týmů, na mistrovství světa, které proběhne příští rok v květnu v Tokiu. Tento turnaj vždy svede ty nejlepší z celého světa a je plný velmi silných výkonů a také velmi silných příběhů. Pojďme si jeden takový připomenout, stal se na MS v roce 2003 ve skotském městě Glasgow, autor tohoto blogu měl tu čest být u toho.


Historie mistrovství světa v Kendó se začala psát v roce 1970, kdy se Kendó celosvětově rozšířilo a pozvedlo natolik, že vznikla potřeba takového turnaje. Nejsledovanější soutěž na MS je vždy turnaj mužských týmů (kromě něj na MS probíhá i turnaj týmů žen a také individuální turnaje mužů a žen) Mistrovství světa - nikoliv překvapivě - zcela jasně dominovalo Japonsko a japonští kendisté (většinou příslušníci policejních dódžó, tedy defakto profesionálové) a tak to zůstalo po mnoho let. V odstupu za Japonskem zůstaly země, které v historii byly tak či onak pod Japonskou správou (Korea, Taiwan) a země, kde byla silná komunita japonských emigrantů a jejich potomků (Brazílie, Kanada, USA). Z obou těchto důvodů tam bylo Kendó na úrovni vyšší, než tomu bylo v ostatních zemích . No a pak hodně dlouho nic a pak ten zbytek.

Od roku 1970 se MS konalo každé tři roky. A na Japonce se začali postupně dotahovat Korejci, kteří celkem přirozeně brali Japonsko jako své rivaly a byli hnáni velmi silnou touhou se jim vyrovnat a jejich národní hrdost jim velela překonat je.

Přesuňme se do roku 2003 do města Glasgow, kde v červnu opět startuje mistrovství světa v Kendó. Je to k neuvěření, ale již 30 let všechny (a to úplně všechny!) turnaje na MS vyhrálo japonské družstvo anebo japonský kendista anebo kendistka. Jenže od roku 1988 se v turnaji mužů ve finálovém zápasu vždy střetlo extrémně silně motivovaným a také čím dál silnějším týmem Koreje. Přestože Japonci měli již několikrát namále a výsledky začaly být už dost těsné, zatím vždy dokázali nakonec zvítězit. I v roce 2003 všichni čekají na další velkolepý finálový showdown mezi Koreou a Japonskem. A abych vás nenapínal, taky se nakonec dočkají.

V turnaji mužů a turnaji žen se celkem nic překvapivého nestane, vše vyhrají Japonci, i týmy žen. Nastane poslední den mistrovství světa - turnaj týmů mužů. O Korejcích jdou už několik měsíců před mistrovstvím více či méně uvěřitelné zkazky: například, že celý tým byl půl roku zavřený někde v horách, kde v naprosté izolaci a asketických podmínkách extrémně tvrdě trénovali a z těch co neodpadli je pak sestaven finální tým. Že prý do týmu jsou schválně vybíráni velmi vysocí borci, aby tak získali výhodu nad členy japonského družstva. Tyto a další storky jen zvyšovaly napětí a očekávání. Asistent korejského trenéra v rozhovoru pro japonskou televizi NHK řekne, že v minulosti jeho tým již zřejmě dosáhl fyzických možností tréninku a přesto byl poražen. Proto byly do přípravy na MS 2003 zařazeny i hodiny meditace, aby i po mentální stránce byl tým maximálně silný. Dokáží konečně letos Korejci srazit z pomyslného trůnu poprvé v historii Japonsko?

Japonský tým působí velmi silně. Je přirozeně sestaven z policejních profesionálů a většinou jsou to mezinárodně uznávané "Kendó celebrity", mezi nimi několik medajlistů z mistrovství světa i mistrovství Japonska. V týmu je pro mnohé překvapivě i 35letý Naoki Eiga. Tento již téměř veterán prý na MS původně jet už neměl. Je to bývalý mistr Japonska i bývalý mistr světa (v jednotlivcích). Dekády tvrdého tréninku na hranici a asi i za hranicí fyzických možností však na něm zanechaly následky. Prošel si celou řadou zranění, například lokte a kolene, které má po několika operacích. Přesto, když ho nakonec japonský kouč povolá do týmu jako kapitána, neodmítne a ještě naposledy se vrhne do boje o nejvyšší trofej.

Turnaj Japonsko začne celkem suverénně. Při postupu pavoukem narazí na evropské top týmy Francii a Německo, ale s odpuštěním je sežere i s chlupama. V semifinále je čeká souboj s Itálii, ale kdo čekal vyrovnaný souboj, byl zklamán - Itálie přes velmi pěkný výkon nemá šanci a Japonci je přejedou jak Šinkansen poměrem 5:0. Itálie nezaznamená jediný zásah. Na druhé straně turnajového "pavouka" podobně postupují i Korejci a když vyhrají druhé semifinále na týmem USA (tady jde přece jen o vyrovnanější duel), začne to, na co všichni čekali. Tedy další napínavé finále mezi Koreou a Japonskem.

Již první zápas je extrémně vyrovnaný - a také opatrný. Teramoto proti Leeovi skóruje hiki dó (seknutí přes trup v pohybu vzad). Ukempený zápas však defakto již žádnou další šanci nenabídne a tak skončí jednobodovým vítězstvím Teramota. 1:0 pro Japonsko. Korejský borec je tak zklamaný, že po skončení zápasu ani nechce odejít a rozhodčí mu musí pokynout aby opravdu odešel.

Druhý zápas je střetem mezi Satóem (čerstvým vice-mistrem světa z předchozího dne) a Cheou. Opět velmi těsný a vyrovnaný zápas skončí tentokráte remízou. Publikum, včetně autora tohoto textu je u vytržení, drama, které se odehrává na ploše, je neuvěřitelně silné.

Jde se dál - začíná třetí zápas Hirata versus Park. Korea potřebuje srovnat skóre, jinak jim zápas začne ujíždět. Duel je opět velmi opatrný, většinu času jsou oba zamčeni v cubazeriai. Těsně po jakoby líném a pomalém oddělení obou závodníků zpět do kamae a základní vzdálenosti najednou korejský borec ožije a bleskově se přiblíží a když už to vypadá na opětovné vrácení do cubazeriai (které soupeř evidentně očekává) šikovně projde Hiratovým postojem a obranou a bleskově skóruje sekem ze strany na hlavu. Men jako kráva! Hirata to Parkovi sežral i s navijákem, Korejci v publiku úplně šílí a emoce se valí celou halou. Zápas se úplně změní, útok stíhá protiakci. Park zkusí hikidó a pak ještě jednou - jeden z rozhodčích zvedne praporek, ostatní dva však zásah neuznávají . Při nepřiliš vydařeném hiki-menu Hirata vyběhne ze zápasiště a dostává hansoku. Těsně poté však vypší časový limit a zápas končí Parkovým jednobodovým vítězstvím. Stav je vyrovnaný 1:1.

Finále vstupuje do čtvrtého dějství. Iguči proti Kimovi. Spíše jde zase o opatrný zápas ale nouze o akci rozhodně není. Kim několikrát soupeře zasáhne, ale rozhodčí ippon neuznají. Korejští diváci to samozřejmě nesou dost nelibě. Zápas po 5ti minutách skončí další remízou, celkový stav je stále nerozhodný, tedy 1:1.

Pátý duel a souboj kapitánů. Na scénu se dostává Naoki Eiga a proti němu korejský taišó Kyung Nam Kim. Toho si korejský kouč šetří, do bojů se zatím moc nezapojil a evidentně ho plánoval použít jako "divokou kartu" právě na Japonce. Začně to pěkně zvostra, ale oproti předchozím zápasům mladších bojovníků zde prim hraje zkušenost a trpělivost. Je to neuvěřitelná show. Přes několik velmi nadějných situací ippon nepadne a zápas nakonec skončí další remízou a stav tedy je stále nerozhodný.

Za této situace oba týmy podle pravidel vyberou jednoho zástupce, kteří se střetnou v rozhodujícím dodatečném mači. Půjde o náhlou smrt - jediný ippon rozhodne celé finále a celé mistrovství světa. Oba týmy celkem bez váhání pošlou do boje znovu své kapitány, tedy Eigu a Kima.

Drama vrcholí. Daihjó sen - rozhodující boj. Nikdy se v historii MS nestalo, že by se finále muselo rozhodnout tímto způsobem. Kim je postavou výrazně vyšší a má větší dosah. Je také dostatečně zkušený aby této výhody dokázal využít. Eiga však působí chladnokrevně a do útoků se vrhá s neuvěřitelnou energií. Tento zápas je soubojem nervů a bitvou o vzdálenost a kontrolu v kamae. Kim několikrát zatlačí Eigu, ale ten vždy dobře kontroluje vzdálenost a takticky si ustoupí, aby se zase hned vrátil zpátky po té, co ohrožení skončilo, a tlačí zpátky a celá bitva začne nanovo. To se mnohokrát opakuje. Absolutní ticho a nervy divákům tečou, já jsem u toho málem ohryzával zábradlí o které jsem měl opřenou kameru (už jsem říkal, že jsem to celé natáčel?).

Najednou prásk! Eiga vypálí katate cuki (jednoruční bodnutí), Kim však útok odrazí čepelí šinaje. Opět do kamae a opět taktická a mentální bitva s neuvěřitelným seme. Kdo to neviděl, neuvěří. Minuty ubíhají. Několik dalších akcí je vždy včas ubráněno. Eiga odrazí několik pokusů o men i o kote, vždy perfektně kontroluje vzdálenost a pak se zase vrací a tlačí soupeře. Šinaje se střetávají, jak se vzájemně snaží osahat si soupeře a najít si cestu k zásahu. Žádné kempení v cubazeriai. Další Kimovy pokusy o kote, ale Eiga vše velmi trpělivě odráží. To se několikrát opakuje. Najednou prásk a Eiga vypálí další katate cuki. Evidentně zasáhl (i když trochu na kraj cuki-dare pod menem). Rozhodčí však zásah neuznávají. Zpět do kolotoče seme a souboje o vzdálenost. Kim by v něm měl mít díky své vyšší postavě výhodu, je to však vyrovnané. Eiga snad ani nemá nervy (ty moje už jsou dávno v kýblu a to se na to jen dívám) a s trpělivostí, která je zcela mimo lidské chápání si připravuje soupeře pro další situaci. Kim zkouší men a po chvíli kote men. Nic ale neprojde pozorným Eigovým postojem.

Z rozhodujícího zápasu uplyne přes 10 minut. Absolutní ticho v hale narušuje jen klepot čepelí šinajů posledních dvou mužů, kteří ješte na MS zůstali na šiaidžó.

Když situace a soupeř uzraje, Eiga si nakročí a vypálí další katate cuki. Prásk! Naprosto mistrovský zásah sedne přesně tam, kam má a tři červené praporky vyletí bez zaváhání nahoru. Japonci to opět dokázali! Hala bouří a tleská. Zklamání Korejců je obrovské, někteří brečí a snad ani nechtějí přijmout porážku, ale musí. Jeden z nich nechce vstát a jít na závěrečné pozdravení soupeře, ale kouč mu rychle domluví. Soupeři se pozdraví a poděkují si a za fantastický zážitek jsou vděční i diváci, kteří oběma týmům aplaudují

Nejtěsnějším možným výsledkem tak skončilo mistrovství světa v roce 2003, ve kterém to Japonci nakonec "zase dokázali". Hlavním hrdinou byl Naoki Eiga, muž s nervy z ocele, který v týmu ani původně být neměl a plánoval pověsit vrcholovou kariéru na hřebík, ale rozhodl se ještě jednou vrátit.

Epilogem by mohl být příběh následujícího mistrovství světa, které se konalo na Taiwanu v roce 2006. Korea se vrátila s obnovenou silou i sestavou. Obrovská snaha porazit své hlavní rivaly z Japonska však dopadla dalším fantastickým příběhem s velmi překvapivým rozuzlením. Ten (i když ho asi většinou dobře znáte) si však necháme někdy na příště :-D


Příběh mistrovství světa měl i malou českou epizodu. Turnajů mužů a mužských družstev se zúčastnili: Tomáš Berger, Filip Baumruk, Tomáš Jelen, Robert Janovský, Jan Cílek a Jindřich Ziegelheim, turnaje žen Jana Ziegelheimová za podpory a vedení koučů Míly Hotovce a Fumiho Hondy. Kdo byste si chtěl připomenout atmosféru turnaje anebo si srovnat jak vypadá Kendó u nás teď a před 12 lety, tak si pusťte následující video (špatná kvalita záznamu, kamery, střihu a semtam i Kendó není způsobena vaším přijímačem). Kromě našich mačů tam jsou i některá semifinále a finále. Občas mi došla baterka, tak je to někdy trapně useklý :-)



Ke shlédnutí vřele doporučuji též dokument "A single blow" o Naoki Eigovi.



Jaký příběh pro nás má připravené mistrovství světa 2015? Uvidíme za půl roku!

Autor drží palce všem, kdo se s reprezentačním týmem připravují na Tokio 2015!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama