O semináři a sensejích v ČR - 2. část

23. března 2008 v 21:55 | Mr.Tvola
No tady se dočtete jak to bylo ty další dny se sensejema, nebojte, už to tak dlouhý nebude :-)

PONDĚLÍ
V pondělí jsem se po dlouhé době konečne vyspal (supeeeer), ale musel jsem pracovat (už méně super). Sensejové měli na programu výlet v Českém Krumlově. Večer na mě dolehla super horečka, takže mě čekalo príma úterý.
ÚTERÝ
Ráno pěkně v 6 vstávat a do auta za sensejema do penzionu na Kavčích horách. Sešli jsme se tam s Jindrou a připravili sensejům snídani. Všichni v dobré náladě a samý fórek, ale bez znalosti japonštiny si to člově užije jen z části.
Vyrážíme směr Bílina, kde je v plánu krátká zastávka na kávu. Cestou si povídám s Robertem Wixem, který senseje doprovázel a s panem Fudžiedou. Robert má 4. dan a pracuje jako učitěl matematiky. Každý rok o Velikonocích jezdí do Japonska cvičit, ale letos využil toho, že sensejové přiletěli do ČR a vyrazil k nám. Díky špatnému počasí cestou míjíme spoustu bouraček, některé vypadaly fakt zle, noc předtím mrzlo a byl silný vítr. Do Bíliny dorazíme díky uzavírce se zpožděním. Je fakt hnusně, zima a vítr. U Ziegelheimů dostaneme naprosto luxusní bábovku a kávu, sensejové si prohlédnou dům a malého Jiříka (je to borec) a jedeme směr Königstein, kde na nás má čekat Ivan z Drážďan. Což se nakonec i přes Jindrův vychytáný systém zkratek podaří a společně vyrážíme na prohlídku pevnosti, která je fakt zajímavá. Kromě exponátů, jako jsou stará děla, zbraně, neskutečně hluboká studna je z pevnosti také fantastický výhled do okolí. Akorát je děsná zima, fouká studený vítr a často sněží. V jedné budově je na schodech schoulená děsně super barevná kočka, se kterou jsme se hned skamarádili :-)
Po obědě v pevnosti (sensojově rozhodně vyžadují německou klobásu a také jí dostanou) vyrážíme do Drážďan. Tam se věnujeme prohlídce města. Stefan z Drážďan se ujme role průvodce. Město bylo na konci druhé světové války srovnáno se zemí spojeneckým bombardováním, některé budovy bylu však obnoveny, naposledy to byla před pár lety katedrála Frauenkirche. Původní kameny na ní jsou tmavé a nové jsou světlé. No je skoro celá světlá. Sensejové také absolvují intenzivní nákupní kakarigeiko a pospícháme na trénink, na který nakonec dorazíme s hodinovým zpožděním. Místní jsou již rozcvičení, no já jsem úplně tuhej a mrtvej navíc pořád nemocnej. Až vám bude někdo někdy říkat, že nemoc se nemá přecházet, tak mu věřte :-) Ninomiya sensei vedl krátký trénink, stihli jsme procvičit pár výpadů a technik. Pak následovalo krátké džigeiko, kde jsem si výborně zabojoval s Oikawa sanem s Lipska, je fakt hodně rychlý a namotivoval mě k tomu se taky zrychlit, což bylo super. Celkově jsme cvičili asi 50 minut. Yamanaka sensei na konci zdůraznil důležitost korektního vzpřímeného postoje a jeho výhody. Také jsme sledovali pár ukázkových zápasů sensejů, mě se líbil zápas Ozawa senseje proti panu Forstreutherovi z Berlína (také má 7. dan), který tam byl také na návštěvě.
Poté jsme vyrazili k domovu, bylo asi 10 hodin. Měl jsem toho fakt dost, ale se sensejema byla pořád legrace, pořád vtipkovali, neskutečná sranda byla taky s Jindrou (jako rozcvičku si dal u stánku obrovský schnitzel v housce) a naprosto mě sejmul fórem s liškou a jelenem. Cestou zpátky jsme ztratili z dohledu Jindrovo auto. Chvíli jsme na ně čekali, trochu mě to znervóznilo, protože Jindra nezvedal telefony ani nereagoval na zprávy, tak jsem bál, jestli se někde nevysekali (byl mráz na silnici). Po chvíli jsme se dohodli, že vyrzíme do Prahy, tam jsme dojeli asi kolem půl dvanácté. Jindra v penzionu tam ještě nebyl, ale naštěstí dorazil ve chvíli kdy jsem chtěl schánět policajty, takže konec dobrý všechno dobré :-)
Domů jsem dorazil asi v půl druhé a spal jak MrTvola :-) Napráskal jsem se aspiríny a vitamíny a padnul.
STŘEDA
Ve středu měli sensejové programu prohlídku Prahy. U toho jsem nebyl, ale prý se jim to líbilo. Co jsem slyšel, tak si na jednom nádvoří zkoušeli výpady a strhli k tomu i své průvodce :-) Večer vyrazili na trénink k nám do Kacubó. Všechno jsme předem připravili, vyzdobili dódžó. Sensejové dorazili, byli přivítáni a představeni a pak hurá do cvičení. Bylo nás tam asi 50, kromě lidí z Kacuba také ze Sandómonu a dorazili i Martin s Pavlem z Hradce Králové. Cvičili jsme v trojicích v podstatě stejně jako den před tím v Drážďanech napřed základy, pak kombinace a pak techniky. Yamanaka sensei zdůraznil důležitost různých základních prvků, důležitost cvičení učikomi geiko a kakari geiko. Také řekl, že bychom měli cvičit mnoho různých technik. Trénink byl výživný. Po krátké přestávce následovalo džigeiko a na konci jsme mohli opět sledovat ukázové zápasy sensejů proti sobě a mohli obdivovat krásu a sílu toho, když "se to umí." Trénink se sensejům moc líbil, jak mi říkal další den Ninomiya sensei, atmosféra u nás v dódžó na ně udělala dojem. tak bych moc rád poděkoval všem kdo tam byli, byli jste skvělí!
Po tréninku následovala večeře v restauraci JaS. Dobrou náladu nám trochu pokazila chaotická obsluha, ale i tak to bylo příjemné posezení. Sensejové si dali stejky, pokecalo se a popilo. Pak alou do hajan :-) Bylo to super, ale další trénink bych asi už nedal.
ČTVRTEK
Ve čtvrtek byla na programu prohlídka Plzeňského pivovaru. Takže zase pěkně v 6 ráno budíček a alou za senseiema na Kavčí Hory. Již bez Hara senseje, který brzy ráno odjížděl na letiště a letěl domů. Tentokrát jsme měli profi snídaňový tým ve složení Jana a Eliška, takže sensejové posnídali vskutku královsky. Poté do strojů a směr Plzeň. Cestou jsme uvázli v nepříjemné zácpě na nábřeží ale sensejové pospávali, takže jim to asi nevadilo. Chvíli jsem si povídal s Ninomiya sensejem o Filipínách.
Do Plzně jsme to naštestí stihli včas. Pivovar jsme našli na první pokus a začali prohlídkou muzea, kde bylo spousta zajímavých exponátů, mezi jinými též licence v japonštině s povolením prodeje plzeňského piva v Japonsku, která senseje zaujala. Dále tam bylu různé staré stroje a fotografie. Pak jsme dorazili do současné budovy pivovaru, kde jsme měli prohlídku. Bylo to trochu složitější, paní průvodkyně mluvila česky, Jana překládala do japonštiny a já ještě Robertovi tlumočil do angličtiny. Prohlédli jsme si budovu stáčírny, kde se na lince dostává pivo do lahví, plechovek a sudů (bohužel měli zrovna přestávku, takže jsme to neviděli v chodu). Ukázali nám celý proces výroby piva, navštívili jsme další budovy, kde k těmto procesům dochází. Na konci jsme navštívili podzemní labyrint, kde dříve pivo dozrávalo. Dnes se to ještě využívá pro turisty, takže jsme měli vzácnou možnost ochutnat pivo vyrobene tradičním postupem pez chemie. Hlavně Yamanaka sensej si užil, ostatní o něm totiž říkali, že je to velký pivař Po prohlídce následoval oběd v restauraci Na Spilce. Všichni si dali svíčkovou s knedlíkama a byl to velký sukces. Po té tradá do Prahy.
Dorazili jsme trochu se zpožděním, takže sensejové místo 2 hodin měli jen asi 40 minut čas na odpočiněk. Já mezitím vyrazil nakoupit lístky na metro a pak už všichni do kravat a obleků a vyrazili jsme busem a metrem na Náměstí Republiky do Obecního domu. Tam na nás již čekal Jakub se slečnou, připojila se i Irina a šli jsme do sálu na koncert. Hráli Dvořáka a další autory a bylo to moc príma. Bál jsem se, že tam usnu, ale bylo mi tak blbě, že se spát nedalo :-) Sensejové byli nadšení z krásy budovy i hudby. Pak jsme již následovali Irinu do restaurace, kde nám zařídila večeři. Pojedli jsme i popili (tatarák měl úspěch, taky jsem ochutnal, ještě, že to maso nejim...) . Došlo na víno i pivo. Yamanaka sensei měl krásný projev, kde řekl, že se mu v ČR moc líbilo a všem poděkoval za to, jak jsme to tu pro ně připravili. O projev jsem bohužel přišel, neboť to jsme již byli s Tomášem Kynclem na cestě pro naše vozidla a následně jsme popřesouvali senseje zpátky do penzionu.
Doma v posteli s kamarády aspirínem a vitaminy kolem půlnoci.
PÁTEK
V pátek sensejové odlétali pryč. Naštěstí je odváželi již Tomáš s Honzou, takže jsem se nimi setkal už na letišti. Sensejové se odbavili u přepážek a šli jsme posedět na poslední kafe (ty mrchy letištní chtěj za blbý kafe v kelímku 70 Kč). Popovídali jsme si (vizitky, blbče, příště nezapomeň vizitky) a pak již následovalo velké loučení a mávání. Robertovi to letělo až za dvě hodiny takže jsme ještě chvíli pokecali nad dalším kafem.
No a pak jsem mohl jít konečně umřít. Ale jenom na chvíli protože večer je trénink. Dal jsem ale všem předem vědět, že jelokož jsou všichni hodně unavení a hodně jich je nemocných, tak to vezmeme spíše lehce. Chvíli jsme cvičili, pak si pustili fotky ze semináře a naprosto cool video z loňských Pomezek od Tomáše Buňaty a pak ješte chvíli cvičili, zaměřili se na prvky na které nás sensejové upozorňovali.
No a pak jsem mohl už konečně zkolabovat do postele a spát :-)
NO A NA ZÁVĚR...
Byl to hodně náročný týden, ale určitě byl naprosto super a pro všechny z nás maximálně přínosný. Je hrozně príma, že k nám tito sensejové jezdí tak často. Cvičení s nimi muselo být pro každého naprosto neskutečnou motivací (aspoň pro mě bylo). V minulosti k nám sensejové zdaleko tak často nejezdili a bylo také náročnější jezdit za nimi ven. Toto zlepšení se na českém Kendó podepisuje markantně a jsem rád, že u toho můžu být.
Clověk se jenom může divit těm, co se neobtěžovali jet na seminář nebo na trénink, někdy jde o celé dódžó. Když už em sensejové kvůli nám jeli přes půl světa a oni nejsou schopní a ochotní udělat těch pár kroků ... no tohle mi hlava nebere Ale každý svého štestí strůjcem a o to víc mám radost z těch, co tam byli a jsem rád, že jich tolik bylo z mého dódžó.
Několik sensejů přiletí znovu letos v záři na Pražský pohár Kendó Tórua Gigy a další snad zase příští rok na konci zimy. Už se nemůžu dočkat!
Mr.Tvola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbil článek "O semináři a sensejích v ČR "

Super! 88.6% (31)
Docela dobré 2.9% (1)
Průměr 0% (0)
Spíš nic moc... 0% (0)
Hrozný! 8.6% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama