O semináři a sensejích v ČR - 1. část

23. března 2008 v 18:26 | Mr.Tvola
Poslední týden jsem strávil povětšinou ve společnosti japonských sensejů, kteří přijeli do České republiky na seminář Kendó a krátký pobyt. Tak kdo to nezažil tomu neuvěří, ale můžete si o tom aspoň něco přečíst :-)

ČTVRTEK
Sensejové přiletěli ve čtvrtek 13. 3. to jsem s nima nebyl, jenom se ke mně dostala zpráva, že jsou tu :-)
PÁTEK
V pátek jsme se celé dódžó poměrně náročným způsobem přesouvali do Hradce Králové, kde se konal se senseji třídenní seminář. Naštěstí ve finalé bylo aut více než dost, tak se všech 19 lidí podařilo dopravit v pohodě. Mimochodem jsem moc rád, že nás jelo tolik, apoň jsem poslední měsíc nemluvil do větru, když jsem všem povídal, jak moc důležité je, nenechat si tuhle šanci uniknout.
Seminář začal pěkně zvostra, na místě jsem se dozvěděl, že mám sestavit tým, který svede zápas proti reprezentaci, které zrovna vrcholila pod vedením Potrafki senseje připrava na ME. Bojovali jsme jenom 4 na 4, protože repre nebyla ještě kompletní. Sestavil jsem tým z Martina Fritze (celkem jasná volba), Ivana Liu z Dráždan, o kterém jsem věděl, že rychlý a technický a Petrem (?) Sutterlinem z Basileje, kterého mi doporučil Marek. Takže zatímco se ostatní rozkoukáváli, my už jsme se pěkně rozcvičili a šli bojovat. A šlo to nad očekávání dobře, první zápas jsme sice prohráli, ale v druhém Ivan sice dostal od Honzy Roda men, ale provedl na něj moc pěkné dó, takže remíza. Pak bojoval Martin s Tomášem Jelenem, celkem jsem věřil, že tohle dáme, Martin je fakt hodně dobrej. Nakonec se to taky podařilo, nakonec jsem šel proti Honzovi Cílkovi. Moc se mi to nepovedlo, byla to sice remíza, ale jenom proto, že si Honza dvakrát vyběhnul ze zápasiště. Nicméně, pocit jsem z toho moc dobrý neměl, šance zasáhnout tam určitě párkrát byla. Takže celkově na vítezstí nerozhodně, ale ipponů jsme bohužel měli o jeden méně. Přesto jsem měl radost, na to, jak jsme měli silného soupeře, to bylo slušné skóre. Viděl jsem jak je Potrafki sensej nespokojený a asi to pak týmu dal pocítit.
Pak bojovala ženská repre proti výběru holek, většinou tam byly Polky a ty jsou sakra dobré, takže repre tady prohrála.
Pak začal seminář. Na začátku nám byli představeni sensejové, jsou to hodně zajímvé osobnosti, pokusím se je taky trochu představit.
- Yamanaka sensej (8. dan kjóši)
Neuvěřitelný "děda", jeden z nejschopnějších bojovníku, co jsem kdy viděl. Přes svůj věk se hýbe neuvěřitelně rychle a lehce a v jeho podání je vše hrozně snadné. Několikrát jsme sledovali jeho ukázkový zápas proti dalším sensejům a bylo neuvěřitelné, jakou měl převahu. Vždy byl o krok napřed, vždy těžil z kontroly soupeře, je to mistr vzdálenosti a načasování, zasahuje z jakékoliv pozice a situace. Taky na něm bylo vidět jak ho to hrozně baví a každý útok a protiútok si hrozně užívá, což je přístup, který se mi hrozně líbí. Mimo dódžó je samý fórek a velmi veselý a aktivní. Na semináři nám dal spustu super rad, které myslím "uhodily hřebíček na hlavičku"
- Ozawa sensei (7. dan kjóši)
Pan Ozawa u nás byl už po několikáté, proto je asi zbytečné o něm sáhodlouze psát, jaký je to super člověk. Působí dojmem velmi moudrého člověka (a skutečně jím je) a mírné povahy. Přesto je v něm skryt velký a tvrdý bojovník. Ale především je to fantastický učitel. Při cvičení hodně akcentuje správné dýchání a dobré základy především veliký pohyb při sekání s uvolněnými rameny. Obrovký dojem na mě udělal, když před lety u nás v Kacubó na treninku, kde jsem ho viděl poprvé. Trochu jsem čekal, že bude odtažitě sledovat, jak nám to hrozně nejde, ale on místo toho velmi čile přebíhal od jednoho k druhém a každému pečlivě ukazoval jak má co zlepšit a skutečně mu záleželo i na tom nejposlednějším začtečníkovi. Od té doby jsem jeho velkým fanouškem :-) Pan Ozawa byl spolu s panem Yamanakou samý humor a i mimo dódžó s nimi byla velká legrace.
- Ninomiya sensei (7. dan renši)
Pan Ninomiya má především hrozně krásné Kendó, naprosto pěkně učesaný a elegantní styl, bez zbytečných pohybů a zasahuje naprosto efektivně. Přes svou vysokou postavu se pohybuje velmi uvolněně a snadno. Mimo dódžó je velmi milý a mírný. Stejně jako pan Fudžieda mluví plynně anglicky, část života strávil na Filipínách, kde učil na japonské střední škole a také trénoval s Filipínskou reprezentací. Mimo dódžó si rád popovídá.
- Hara sensei (7. dan)
Hara sensei hodně cvičil s naší skupinou. Hodně jsme cvičili ódži wazy (techniky obrany a protiútoku). Kromě toho, že je pan Hara učitel Kendó, je to také Šintoistický kněz a v neděli jsme mohli být svědky velmi zajímavého ceremoniálu. O sensejovi jsem se dozvěděl, že není ženatý, ostatní sensejové si kvůli tomu z něj torchu utahovali a říkali, že je to playboy sensei :-)
- Potrafki sensei (7. dan)
Pan Potrafki je již přes rok trenérem reprezentace. Jako sensej je velmi tvrdý, striktní a nekompromisní. Jako bojovník velmi tvrdý, agresivní a efektivní. Na semináři cvičil s naším repre týmem odděleně od ostatních. Mimo dódžó nechává občas ukázat i svou "lidskou stránku".
- Fudžieda sensei (5. dan)
Pan Fudžieda byl u nás již podruhé. V takto silné výpravě byl trochu asi neprávem v pozadi. Ale jde o dalšího super člověka a jeho Kendó je hodně silné. Pan Fudžieda žije v New Yorku a tak samozřejmě mluví plynně anglicky a na semináři nám překládal. Na semináři se s velkou vervou věnoval začátečníkům.
Po zahájení jsme se pustili do rozcvičky a suburi (suburi několikrát přerušil Yamanaka sensei s radami a tipy na zlepšení). Poté jsme cvičili v oddělených skupinách (zvlášť začatečníci bez bógu a pak ostatní). V naší skupině jsme se věnovali základním útokům a kirikaeši. Po té následovala přestávka a pak asi 40 minut volné džigeiko. Podařilo se mi dostat se k panu Yamanakovi. V podstatě jsem na něj neměl vůbec šanci, pokud nechtěl, tak jsem se ho ani nedotktnul. Zasahoval mě z velmi nečekaných pozic. Snažil jsem se co nejlíp to šlo.
Po ubytování v tělocvině jsme vyrazili Kacubáci na pivo, přibrali jsme ještě tři Lipské. Začalo pár pivy v nedaleké hospodě, ale tam nás vyhodili kolem 11.00 ven, takže jsme šli hledat dál, což byla VELKÁ chyba Asi po půl hoďce jsme našli další, kam jsme se usídlili a dali pár dalších (bylo nás asi 15), dokonce i jídlo měli. Asi v půl druhé jsme vyrazili domů, jenže díky dosud nezjištěnému pachateli jsme vyrazili na druhou stranu. Vyklubal se z toho velmi nechtěný a extrémně náročný výlet po Hradci Králové, který jsme snad celý obešli dokola. Kolem třetí ráno už to byla fakt krize, byla zima a bolely nás nohy a pořád jsme byli jinde než chtěli. Tak došlo na taxíka, který čast odvezl a části poradil a ta to došla pěšky. No spát jsem šel ve 4 ráno a v 8 vstával Ale legrace tam bylo hodně a i když mi bylo fakt blbě, tak to za to asi stálo :-)
SOBOTA
Ráno bylo přislušným Kacubákům pěkně, ale zaslouženě, blbě :-) Ráno začal seminář opět rozcvičkou a suburi, pak jsme se rozdělili do 3 skupin, pokročilí (1. dan a výše), začátečníci s bógu a začátečníci bez bógu. Naši skupině se věnoval pan Hara. Cvičili jsme napřed základní útoky, poté kombinace koté men a koté dó a poté techniku debana a několik různých obranných technik. Hara sensei zdůrazňoval použití seme (tlaku) k přinucení soupeře aby zaútočil a tento "vytlačený" útok je pak odvracen pomocí ódži waza. Pouhé pasivní vyčkávaní na to, až soupeř zaútočí bude mít pouze za následek, že techniku nestihneme včas provést. Přestože to pro mě byl koncept známý již z dřívějška, cvičit tímto způsobem bylo velmi přínosné, zvlášte s pokročilejšími soupeři, kteří umí pracovat se seme. Trénink opět zakončilo volné džigeiko se senseji, podařilo se mi dostat se k Ninomiya sensejovi. Několikrát došlo k současnému zásahu ai men, což se mi líbilo, snažil jsem se co nejlepé napodbit sensejův pěkný rovný přimý postoj a alespoň se přiblížit k zasahování stejným přímým způsobem. Bylo to naprosto super a Ninomiya sensej je vážně skvělý učitel.
Odpoledne jsme zase dali zápas proti reprezentaci (Potrafki sensei: "Víš, že teď odpoledne bude zase zápas repre týmu proti tvému týmu?", já "Ne", P.s. "Tak teď už to víš " ). Reprezentantům přijel Jindra a Filip, takže o dost posílili. Měl jsem dost těžkou volbu koho vzít, byla tam spousta možností. Nakonec tam byli David Kammer z Berlína (malej rychlej), Tomáš Buńata od nás, opět Martin Fritz, já a Oikawa san z Lipska. Bohužel nešlo vybrat všechny, doufal jsem, že v neděli to zopakujeme a budu tam moct zařadit i ty, na které se ještě nedostalo, hlavně jsem tam chtěl zkusit Ondřeje Dudáše od nás a Piotra Rozgalskyho z Polska (bohužel v něděli už se ten zápas nedělal). Začalo to velmi dobře, David naprosto svižně vyřídil Marka Hlaváčka a byli jsme na koni, ale pak Tomáš Buňata prohrál s Petrem Zetochou (i když mohl docela vyhrát, šance měl), Martin Fritz remízoval proti Honzovi Cílkovi (přišlo mi, že před ním měl trochu až moc respektu, ale měl to fakt těžké), já to velmi hloupě projel s Filipem, kdy jsem mu sežral laciné triky i s navijákem. Oikawa san je velmi rychlý, ale Jindra byl na něj přiliš silný. Trochu nám nevyšlo pořadí, doufal jsem, že na Honzu vyjde Oikawa san, na Jindru já (pokusil bych se aspoň o remízu) a na Filipa Martin (ten fakt nechtel proti Honzovi, stejně jako Oikawa san proti Jindrovi). No prostě nás přesvědčivě vyřídili, bojovali mnohem lépe než předchozí den. Přesto dostali od Potrafki senseje zase vyčiníno :-)
Ženská repre ale opět s výběrem holek ze semináře (hlavně Polek) prohrála.
Pak se začalo zase cvičit, rozcvička, suburi a pak zase do tří skupin. V naší spupině opět vedl cvičení pan Hara, zopakovali jsme věci z dopoledne a přidali jsme další techniky. Pan Hara zdůrazňoval, že bychom neměli spěchat ale spíše se snažit o dobré seme a dobré načasovaní. Asistoval mu pan Ozawa, pan Butz překládal. Cvičení bylo dost náročné (spíše technicky a mentálně) a moc se mi líbilo. Poté jsme sledovali ukázkové zápasy Yamanaky senseje proti Potrafki sensejovi a Ozawa sensejovi. Naprosto všechny ochromily schopnosti pana Yamanaky, který se svými soupeři dovolil neuvěřitelné věci. Poté se již šlo na volné džigeiko, kde jsem se dostal k panu Ozawovi, ale bohužel již tesně před koncem.
Hlavní rady co nám sensejové řikali (snad jsem nezapoměl nic důležitého, přidávám k tomu i to, co sensejové říkali na tréninku v Drážďanech a v Kacubó):
• Vždy se soustředit na dobré cvičení základů, pokud ve své cvičení narazíme na bariéru, problém, přes který nedokážeme přejít, musíme se vrátit k základům.
• musíme se snažit útočit bez počátečního pohybu levou (zadní) nohou. Dáváme tím soupeři signál, a umožňujeme mu snadné provedení debana waza
• při sekání dó se snažme udržel levou ruku uprostřed. Neohýbejme tělo do strany, po zásahu migidó je možné povolit úchop levou rukou (posunout jí k pravé). Sledovat soupeře, neuhýbat pohledem stranou.
• při sekání men se nepředklánějme a neohýbejme hlavu
• při sekání kote nenechávejme ruce u těla a dole, snažme se je spíše natahnou před sebe
• při kombinacích (kote men, kote dó) je lepší udělat dva 100% útoky, po prvním nezastait nebo nezpomalit, ale naopak ještě spíše zrychlit a zaútočit důrazně znovu
• při ódži wazách se znažit pomocí seme vyprovokovat soupeře k útoku. Snažme se používat a procvičovat co nejvíce různých technik
Večer jsme toho všcihni měli dost. Ale čekala nás bowlingová party, takže alou do haly a bavit se. Po nepodařeném pokusu se podařilo najít správnou restauraci a jelo se. Moc rád jsem si pokecal s lidmi z Brna a Ostravy, které jsem nedávno viděl na seminářích (bylo super, že jich tam dorazilo tolik). Také s lidmi ze Slovenska a s dalšími. Taky jsem si ke svému překvapení popovídal po letech i s Radoslavem Živanovičem, evidentně se mu daří dobře. Na bowling turnaji nás zastupovala naše (j)elita a Kacubó reprezentované Honzou, Michalem a Markem skončilo na třetím místě (a porazilo Sandómon, aspoň malá náplast na tu prohranou pitku z Ostravského semináře ). Ke konci se to tam začínalo pěkně zvrhávat, sensejové to rozbalili na tanečním parketu (Yamanaka sensej byl neuvěřitelnej), a došlo na pivní a panákové katy, na kterých pracoval Honza Paul s Jindrou. No zase bylo po půlnoci a zase došlo na taxík, spát jsem šel asi ve dvě ráno, takže lepší než den předtím :-)
NEDĚLE
V neděli dopoledne proběhlo 6. mistrovství ČR v Kendó. Začalo to velmi zajímvě, protože před turnajem probvedl pan Hara velmi zajímvý šintoistický ceremoniál, který měl za účel naklonit si božstva tak, aby vše dobře proběhlo a nikdo se nezranil. Co o tom plácat, Ivan dal YouTube video, tak se na to koukněte sami
Pak se závodníci rozcvičili a začalo se bojovat. Mělo to velmi pěknou úroveň. Kacubó samozřejmě drželo palce Martině, Tomášovi a Filipovi. Martina bohužel trpěla velkými bolestmi ze zranění a tak skončila na 4. místě. I tak je hodně dobrá, ve velmi tvrdé konkurenci, kde jsou většinou holky, co cvíčí mnohem déle ,se na MČR dokázala kvalifikovat a tak je podle mě 4. místo hodně dobré a za svoje velké nasazení a super výsledky na turnajích NP v loňském roce si ho fakt zaslouží. A navíc je dobrá, že šla bojovat i se zraněním. Tomáš taky fajtil dobře, bohužel po předchozím zranění chdidla toho moc nenacvičil a tak měl trochu hendikep. Filip bojoval jako vždy s velkým přehledem, nakonec skončil třetí, což je dost dobrý. Ve finále se střetli Honza Cílek s Martinem Fritzem a byl to moc pěkný zápas. Martin se zase možná trochu bál, chvílemi tam měl moc pěkné šance, kterých nevyužil. Vyhrál to Honza, ale oba kluci byli fakt moc dobrý a bylo to pěkné Kendó. Co o tom mlít, koukněte se na to sami
To koté na konci do nápřahu je moc pěkné, škoda, že na tom videu není moc dobře vidět.
Pak bylo krátké džigeiko a přestávka na oběd.
Odpoledne byli už všichni hodně vyčerpaní a tak sensejové zařadili dvouhodinový trénink kata. Naší skupinu vedl pan Ozawa. Napřed jsme procvičili prvních 7 kata s dlouhými meči. Pan Ozawa udělil několik komentářů a rad. Poté jsme již většinu času věnovali kodači katám, tedy boji s krátkým mečem proti dlouhému meči. Připojil se pan Yamanaka a spolu s panem Ozawou se snažily zlepšit naší techniku. Obvzvlášte ukenagaši v první a druhé katě bylo oříškem. Yamaka sensei zdůrazdil nutnost dobré práce předloktím. Sám demostroval jak techniku provést, při nesprávném provedení technika vydá jiný zvuk, než při správném. Pekelná byla také třetí kodači kata, s trochu náročnější sekvencí technik proti dlouhému meči (suriage, suriotoši, surikomi, surinagaši). Pana Yamanaka si všimnul, že nám to často nejde, protože špatně používáme boky. Yamanaka sensei působil nebezpečně i s kodači, napadlo mě, že by takový byl i s jídelní hůlkou :-)
Po té již následovalo rozloučení, já musel sprintovat do Prahy na trénink Iaidó, protože kluci byli na semináři Džódó v Maďarsku a já musel vzít vedení tréninku. Naštestí jsem to stihnul, přislo tam asi 12 lidí, tak jsme si ještě zasekali.
Domů jsem dorazil asi v 11 a padnul a usnul
No a to je celé povídání ze semináře. Na YT se objevil sestřih ze semináře a turnaje, tak se na to jukněte:
A fotky (bohužel zatím žádné ze cvičení kata), autori jsou Pavel Strnad a Conchar:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbil článek "O semináři a sensejích v ČR "

Super! 88.6% (31)
Docela dobré 2.9% (1)
Průměr 0% (0)
Spíš nic moc... 0% (0)
Hrozný! 8.6% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama