Evropský šerm a japonské Kendó - 1. část

13. března 2008 v 22:44 | Mr.Tvola
Tento článek jsem napsal před pár lety, kdo jste ho nečetl, tak si ho přečtěte. Není to nic aktuálního, ale aspoň tu bude něco ke čtení, než se mi podaří se dokopat k tomu napsat něco nového :-) Od původní verze jsem ho trochu přepracoval a doplnil o své nové poznatky. Dost možná je v textu nějaká kravina a rád se o ní dozvím nebo si o ní popovídám, stačí napsat komentář pod článkem.


posledni cara

Evropský šerm a japonské Kendó
Na následujících několika řádcích se pokusím o nelehký úkol - srovnat tyto dva systémy co do způsoby výuky, historie, pravidel, etiky a filosofie a dalších věcí. Přestože se zde zaměřím primárně na moderní podoby obou stylů, historii rozhodně nevynechám, ta naopak zabírá většinu článku. Rozhodně nemám patent na rozum a se ctí budu čelit kritice:-). Úvodem velmi stručně shrnu historii obou bojových systémů, která je jak v Evropě, tak i v Japonsku velmi zajímavá. Jsme v Česku, přednost má tedy Evropa. Omluvte prosím stručnost, je mi jasné, že samotná historie by vydala na samostatný a hodně dlouhý článek. Ještě předestřu, že pokud použiji výraz šerm, budu tím mít na mysli šerm mečem, nebo podobnou zbraní.

Historie - Evropa
sermirka
V Evropě, střední Asii a přilehlých oblastech první meče vznikaly v době bronzové, tedy velmi zhruba kolem 2300 př.n.l. , přestože některé prameny jako meče chápou již měděné zbraně z období 3500 - 3000 př.n.l. (Mezopotámie). V době zhruba 1500 - 500 př.n.l. byly bronzové meče postupně nahrazeny železnými (masově tak činili především Asyřané). První záznamy o šermu pocházejí ze starověkého Egypta - zde docházelo k prvním šermířským soubojům, kde nebylo účelem zabíjení, ale výcvik a také zápas s omezeným rizikem zranění. Vývoj šermu pokračoval řeckým a římským šermem a dále evropským středověkem. Z těchto období se dochovaly různé materiály o zbraních, technikách, výuce atd. Zajímavá je především kasta evropských rytířů, u kterých se nošení a umění použití mečů považovalo za znak jejich společenského postavení (což má jasnou paralelu s japonskými samuraji). V tomto období se šerm vyvíjel a měnil, za což se vděčí především nástupu palných zbraní a novým metodám výroby chladných zbraní. Z tohoto období a dále z éry renesance a dalších období známe významné evropské školy šermu - německá, italská, francouzská a španělská. Také z tohoto období známe slavné šermíře a mistry, jako byl například Capo Ferro.

Moderní šerm má původ v italské a francouzské škole a v druhu meče, který vzniknul v 16. století - rapíru, který později vyvinul do kratšího kordu. Ten se stal populárním v 18.století (Francie) . Kord je zbraň primárně bodná a v průběhu jeho vývoje docházelo k omezování jeho sekacích vlastností. Cvičná zbraň, používaná pro trénink i souboje se nazývala fleret (le fleuret - termíny kord, rapír a fleret se však často v literatuře zaměňují, konkrétní typ zbraně je potřeba identifikovat nejen názvem, ale i obdobím nebo regionem). Tato zbraň se používala především při soubojích, které daly základ modernímu šermu.

sermiri
V 19. století éra soubojů postupně končí a zájem o šerm klesá, přesto se šerm zachovává ve formě představení pro veřejnost a jako předchůdce dnešní sportovní podoby. Také se vyvíjejí ochranné pomůcky (šermířská maska, vesta, bezpečnější zbraň) - rozvíjí se takový druh soubojů, kde není cílem zabití, nebo zranění protivníka, ale pouze vítězství duelu, přesto se dbá na reálnou simulaci souboje skutečnou zbraní. Souběžně s kordem se také vyvíjel šerm šavlí - původně jezdecká zbraň, která k nám přišla z blízkého východu a východní Evropy. Tato sečná zbraň je v Evropě spjatá především s armádou a námořnictvem (šavle se běžně nosily až do 1. světové války, postupně se však přesouvaly k ceremoniálním účelům), její soubojová varianta dala za vznik specifické technice. U obou druhů zbraní se vyvinul se systém šermířské soutěže a hodnocení zásahů rozhodčími.

Šerm jako moderní sport se poprvé masově a celosvětově proslavil na prvních olympijských hrách v roce 1896, kde se soutěžilo ve třech kategoriích, které jsou do dnes platné: kord, fleret a šavle. 20. století do evropského šermu přidalo elektrickou aparaturu pro hodnocení zásahů (poprvé na olympiádě v roce 1936 u kordu, 1956 u fleretu a 1988 u šavle) a podstatně omezilo roli rozhodčích. Také se začaly pořádat soutěže pro ženy ve všech zbraních (nejnověji v šavli).

Historie - Japonsko
Kendó kata
Jak to bylo v Japonsku ? První meče přišly do Japonska z Číny, narozdíl od pozdějších byly rovné a s ostřím na obou stranách čepele. Dnes nejznámější japonský meč Katana má své kořeny v období Nara kolem 8. století n.l., kdy docházelo k odklonu od výroby mečů v čínském stylu a vznikala unikátní technika výroby japonského meče, začátek používání japonského meče Katana je uváděn 15. století. Je lehce zakřivený, má ostří na jedné straně čepele a používá se především k sekání (různá období přinesla odlišnosti v konstrukci). Z této doby také pochází první informace o systematickém výcviku v bojovém umění dnes známém jako Kendžucu (doslova "umění meče"). Od 5. století se jak pro boj tak i pro výcvik používá dřevěný meč bokutó / bokken. První známé školy Kendžucu, co se dodnes zachovaly, pocházejí ze 14. až 15. století.

Z těch nejstarších je dnes asi nejznámější škola Tenšin Šóden Katori Šintó Rjú. Umění ovládat meč bylo až do konce do reforem Meidži v 19. století přístupné pouze pro kastu samurajů. Podobně jako rozvoj rytířství umožnily středověké křižácké výpravy na střední východ i rozvoj samurajů a jejich bojového umění přineslo období vnitřních válek trvající téměř nepřetržitě až do začátku 17. století. Umění ovládat meč bylo jednou ze ctností samurajského stavu i podmínek přežití. Jeden z tradičních způsobů výuky je i cvičení
Kata, tedy předem daných sestav pro určité situace a určité techniky. Z éry občanských válek a následného období relativního míru pochází rozvoj škol a stylů, z nichž se mnohé zachovaly dodnes - Profesor Sakai uvádí tři hlavní směry: směr "Šintó" (kromě již zmíněné TŠKŠR též Kašima Šintó Rjú), směr "Jagjů" (např. Yagjú Šinkage Rjů). Další známý směr Kendžucu je "Ittó", (např. Ono ha Ittó rjú), v němž má kořeny právě dnešní Kendó. Známí jsou také různí mistři meče, jako byli Mijamoto Musaši (celosvětově známý autor Knihy pěti kruhů), Cukahara Bokuden a další.

Po ukončení konfliktů v 17.století se rozvíjí a šíří souboje mezi samuraji bez použití ostrých zbraní, podobně jako v Evropě, za účelem konfrontace technik a stylů, ale také k výcviku. Kromě skutečných ostrých mečů se nejčastěji se používaly dřevěné meče bokutó, nebo bambusové tyče nebo podobné pomůcky. Protože nácvik boje s bokeny byl poměrně nebezpečný, velká část výcviku ležela v kata - souboje s předem daným scénářem a rolemi a technikami. Jak přestalo období válek a ubývalo soubojů, cítili někteří mistři, že samotné cvičení kata nestačí, protože může ztrácet na realismu a začali tak šířit nový způsob tréninku, který by cvičení kata doplnil. Koncem 18. století se začaly používat sofistikované ochranné pomůcky, jako je bezpečnější meč šinaj z bambusu. Starší verze se nazývá fukuróšinaj, jde v podstatě o bambusovou tyč v koženém obalu, později vzniknul šinaj složený z bambusových štěpin, které drží pohromadě kožené součástky a ochranná výstroj bógu a to jak pro účely výcviku, tak i pro účely soubojů. Bylo tak možné zasahovat soupeře plnout silou, aniž by došlo ke zranění.

Po reformách Meidži koncem 19.století je kasta samurajů zrušena a je zakázáno nosit meče na veřejnosti. Končí tím zlatá éra starého Kendžucu, přestože se spousta tradičních škol zachovala dodnes a nadále pokračují v činnosti a přenosu z generace na generaci.

Začátkem 20. století se začal používat výraz pro nové, transformované bojové umění - Kendó, tedy cesta meče. Kendó vzniklo jako syntéza z několika starých škol. V Kendó jde především o výchovu člověka a rozvoj jeho psychické stránky a morálky. Kendó se zavedlo do základních a středních škol jako povinný předmět a postupně se v Japonsku stává opravdu masovou záležitostí. Zároveň se podobně jako v evropském šermu docház k odklonům od ideje reálné simulace souboje se skutečnými meči (nikoliv však k zásadnímu nebo snad i úplnému opuštění této ideje). Kromě cvičení se šinajem se i nadále provozují kata, která jsou unifikována a vybrána z kata starých škol. Jedním z důvodů pokračování v tradici cvičení kata je, aby nedošlo odloučení technik s cvičnou zbraní a výstrojí od techniky s reálnou zbraní.

Po druhé světové válce bylo období, kdy bylo Kendó, podobně jako jiná bojová umění v Japonsku zakázáno, protože bylo spojováno s podněcováním nacionalismu a šovinismu v militaristickém Japonsku před a během druhé světové války. Již začátkem padesátých let však vzniká Celojaponská federace Kendó. Kendó si v druhé polovině dvacátého století získává obrovskou popularitu i mimo Japonsko. V roce 1970 je založena Mezinárodní federace Kendó a je pořádáno první mistrovství světa (to se od té doby koná každé tři roky a je nejprestižnějším turnajem v Kendó). Po druhé světové válce se Kendó začaly ve velké míře věnovat i ženy, jejichž zastoupení neustále narůstá.

Způsob výuky

Toto lze srovnávat dost obtížně, protože v obou stylech existují samozřejmě různé metody, závislé na zemi, klubu, konkrétním trenéru/mistrovi atd. Tedy pouze stručně.

Obecně platí, že výuka ve sportovním šermu i Kendó je možná až překvapivě podobná. Začátečníci nejprve začnou trénovat techniku nohou, základní postoje a kroky. Poté pokračují nácvikem technik ve dvojici a po zvládnutí základních dovedností pak přejdou na volný zápas. Vrcholná forma je pak vlastní souboj s počítáním bodů. Podle tohoto schématu obvykle probíhá běžný trénink jak v Kendó, tak i ve sportovním šermu. Společným prvkem v obou disciplínách je dril, tedy neustálé opakování a zdokonalování již dříve naučeného.

V šermu se soutěží narozdíl od Kendó ve třech zbraních - kordu, fleretu a šavli. Každá z nich má odlišnou techniku, systém hodnocení zásahů a pravidla soutěže. Podobně jako v Kendó se ale pořádají soutěže v různých věkových kategoriích, soutěže pro jednotlivce i družstva a také oddělené turnaje pro muže a ženy. V Kendó se ještě navíc někdy tvoří oddělené kategorie pro různé technické stupně (různě pokročilé). Zvláštní kapitolou je šerm, jako jedna z disciplín moderního pětiboje. Šerm se také již delší dobu provozuje ve verzi pro zdravotně postižené a tento šerm můžeme vidět třeba na paralympijských hrách.

Narozdíl od šermu se však v Kendó provozují ještě kata. V těch se používají techniky ve své elementární, původní bojové formě, nezkreslené použítím cvičných zbraní a výstroje. Kata je také duševní cvičení, mentální trénink. V Kendó se také narozdíl od sportovního šermu používá systém zkoušek a stupňů - existuje šest kjů - tedy žákovských stupňů a osm danů - mistrovských stupňů. Kromě toho se ještě udělují zvláštní tituly pro učitele - renši, kjóši a hanši.

Moderní formy zápasu
Zápas v šermu
- Šerm

Pokud srovnáme soutěž v Kendó a ve sportovním šermu, na první pohled uvidíme, že šerm je daleko více ovlivněn technickým pokrokem. Úkolem závodníků je získat určitý počet bodů (obvykle 5 v zápasu ve skupině a 15 v zápase v eliminaci, na jeden bod se soutěží při zápase kordem v moderním pětiboji). Šermuje na tzv. planši, což obdelníkový "koberec" o hranách 1,5 - 2 m na šířku a 14 m na délku z vodivého materiálu, aby se zásahy do podlahy mylně nezobrazovaly jako platné. V šermu body počítá elektrická aparatura. Ve fleretu a kordu (bodných zbraních) je na hrotu zbraně umístěn aret ( jakýsi "knoflík"), který se při dostatečně silném zásahu sepne a při kontaku na platném povrchu soupeřova těla vyvolá příslušnou
signalizaci na aparatuře. U šavle (sečné i bodné zbraně) je princip jiný (spojuje se obvod procházející čepelí šavle a soupeřovou vestou a maskou), ale signalizace obdobná. Rozhodčí tak přímo nehodnotí kvalitu a platnost zásahu. Pouze utkání řídí, tzn. uděluje napomenutí (žluté a červené - napomenutí a trestný zásah, případně černé karty - diskvalifikace), podle pravidel zápas přerušuje a obnovuje a podobně. V šermu se trestá např. narážení, vyšlapávání z planše zadní stranou, používání neozbrojené ruky atd. Ve fleretu a šavli při současném zásahu obou soupeřů přiděluje bod tomu, kdo začal s útokem jako první (tzv. právo útoku - v kordu se u současného zásahu přidělí bod oběma závodníkům). Tedy ve fleretu a šavli rozhodčí musí při některých situacích rozkrýt sled akcí, řešit kdo začal s útokem a jestli protiútok následoval po obraně apod. K tomuto může na větších soutěžích použit videozáznam.

- Kendó
Zápas Kendó
Soutěžní zápas Kendó se podobá spíše sportovnímu šermu, jak vypadal začátkem 20.století, než přišla elektrická aparatura. Zápas se nazývá šiai, soutěží se v šiai-džó, což je čtverec nebo obdélník o hraně dlouhé 9-11 metrů na dřevěné, nebo podobné podlaze. K zásahu na celkem šest platných ploch na hlavě, trupu, předloktích a hrudníku se používají seky a body provedené čepelí šinaje. Zápas vyhraje závodník, který získá dva body, nebo po uplynutí časového limitu (obvykle pět minut) vede o jeden bod. Při nerozhodném stavu se buď prodlužuje, nebo se vyhlašuje remíza (např. u zápasů v základních skupinách). V Kendó jsou tři rozhodčí, kteří spolu komunikují prostřednictví signálů praporky. Aby byl zásah uznán jako platný, musí jej uznat alespoň dva rozhodčí. Narozdíl od šermu nestačí pouhý zásah zbraní na příslušné místo, je třeba aby byl proveden správnou silou, částí šinaje (dobře natočeným ostřím a poslední třetinou čepele), na správnou zásahovou plochu, s vysokým nasazením a zanšinem, což je psychický a fyzický stav bdělosti, nebo ostražitosti především s situaci bezprostředně po zásahu. Rozhodčí uděluje napomenutí (hansoku) za přestupky, jako jsou například vyšlapnutí ven ze zápasiště, uchopení šinaje rukou, upuštění šinaje na zem a další. Dvě hansoku znamenají bod pro soupeře.
Je zřejmé, že Kendó klade větší nároky na rozhodčí, než je tomu u šermu. Je zde nutné, aby byl naprosto objektivní, i pouhá oblíbenost určitého stylu boje zde může zvýhodnit jednoho ze závodníků. V šermu je zase mnohem náročnější kontrola šermířovy výzbroje a výstroje, která je poměrně komplikovaná aby zde nedocházelo k poruchám, či dokonce k úmyslným podvodům.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí článek "Evropský šerm a japonské Kendó"

Super! 81.8% (27)
Docela dobré 9.1% (3)
Průměr 6.1% (2)
Nic moc... 0% (0)
Je to hrozný! 3% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama